Povídky a jejich děj

Zobák - první povídka

Děj povídky Zobák

Honza Jelen přijíždí i se svými rodiči první den na internát. Otec je šokován, internát vypadá úplně stejně, jako když v něm bydlel on sám. Honzu ale trápí něco jiného - jeho budoucí kamarádi a spolubydlící, jací budou a co se bude vyžadovat od něj. Bude bydlet na pokoji s Charvátem. Otec šílí, to je určitě cikán. Naštěstí není a rodiče odjíždějí sice mírně znepokojeni, ale smířeni. Při ubytovávání se se dozvídáme také něco o pravidlech života na internátu. Některá pravidla jsou přímo jmenována na úvodní straně ve výňatku z ubytovacího řádu. Honzovo očekávání je jasné - touží po svobodě bez dozoru rodičů. Navazování známostí se mu zatím příliš nedaří.

Jazyková charakteristika povídky Zobák

Jazyk dospívajících je rozhodně zajímavější, než abychom ho oklasifikovali pouze jako příliš vulgární.

"Bublifuku, doprdele, dávej trochu bacha, ať zase nelezeme pod stolem."
"Soráč, Marceli," omluví se tlouštík spoluhráči a pak se všichni pohrouží zpátky do hry.
(...)
U výtahu postávají další dva kluci.
"Koupím Frost Bolt a hned novu," vysvětluje jeden. Seprané tričko má zastrčené do šusťákových kraťasů a divoce gestikuluje rukama.
"Dal jsi Dash, když jsi byl v catformě, že jo?" ujišťuje se druhý.
"Drago, nejsem blbej! Jasně... Pak jsem se chtěl healnout, ale on mi hodil morpha.
"Ty si lama!" zakroutí nevěřícně hlavou Drago a jako první nastoupí do výtahu.

• přezdívky: Bublifuk, Drago
• vulgarismy: doprdele, blbej, ty si lama
• výrazy z LOLka (= Legue of Legends): Frost Bolt, nova, catforma, hodil mi morpha, dát dash, healnout
• obecná čeština: soráč, dávej bacha
• hovorová čeština: jo, ty si
• vyprávěcí jazyk je ale spisovný a poměrně pestrý

Téma č. 3 Moje školní léta - povídka 2

Děj povídky Téma č. 3 Moje školní léta

Osnova:
Úvod: Uzavření sázky
Stať: Výhra, hledání pachatele, výslech
Závěr: Vyhazov, závěrečný doslov autora

Psáno jako školní maturitní práce, v úvodu je dokonce přetištěn hlavní list maturitního archu s hodnocením práce a doporučením, aby student nebyl připuštěn k ústní maturitní zkoušce. Obsah povídky je stručně popsán v osnově, která práci předchází.

O co šlo? Rasty se vsadil, že pomaluje výtah kosočtvercem s třešničkou uprostřed a jménem nenáviděné vychovatelky. Sázku vyhrál, kluci při sobě drželi také při výslechu, ale nakonec byl viník odhalen a z internátu vyloučen. V doslovu píše, že to je důvod, proč maturuje až o dva roky později.

Jazyková charakteristika povídky Téma č. 3 Moje školní léta

Tato povídka začíná dost vulgárně:
Hrdličková byla fakt hrozivá kráva. Na intru to věděl každej, kdo jí měl za vychnu. Pitomá komunistka, která si z toho domova mládeže dělala už víc než třicet let takovej malej totalitní stát. Není divu, že výzdoba desátýho patra byla pak plná uschlejch červenejch karafiátů a umělejch třešniček. Ještě dneska se divím, že jí to vůbec ostatní vychovatelé tolerovali! No, každopádně tak jako tak, stačily mi s ní dva roky. Ještě, že jsem pak přešel na druhý k Peřtovi.

V pátým pavilonu, jak jsme všichni nazývali hospodu hned za čtvrtým pavilonem elektrotechnický střední, jsem jednou u pivka z prdele nadhodil, že by se jí mělo dát nějak víc najevo, co si o ní myslíme. Prostě jí dát trochu kouř. Nejlíp od někoho, kdo ji zná, ale už není na jejím patře. Protože její vlastní chovanci jsou z ní tak podělaný, že si nic nedovolí, to je jasný.

Není asi potřeba, abychom zdůrazňovali všechny vulgarismy, podívejme se alespoň na zajímavé

• frazeologismy, např. byla kráva, z prdele jsem nadhodil, dát trochu kouř, jsou z ní podělaný
• studentský slang: vychna, intr, druhý (= patro), pivko
• hovorová čeština: měl jí (nikoli ji) toho domova (nadbytečné zájmeno), pavilon elektrotechnický střední, nejlíp, to je jasný, fakt, desátýho
• obecná čeština: každej, takovej, uschlej, červenej atd.

Otloukánek - povídka 3

Tato povídka je psaná formou e-mailové korespondence mezi Rajčetem a jeho matkou. Rajče si mezi řádky stěžuje, že se mu kluci posmívají (protože zrudne, říkají mu Rajče). Vysvětluje matce, jak se e-mail používá, zjistíme, že se Květákovi říká Květák kvůli jeho vlasům. Rajče popisuje svoje pocity, především osamocenost mezi ostatními chlapci, nerozumí si vzájemně. Potřebuje od mámy další peníze, protože mu někdo vykradl skřínku s jídlem. Zjišťujeme, že jeho máma má také starosti a zřejmě vychovává a vyživuje své dítě zcela sama. Navíc mají dluhy, protože je důvěřivá a naletěla někomu jinému, podobně naletěla také na hoax - dopis štěstí. Rajče se ukazuje jako zranitelný. Není spokojený se svými vztahy ke klukům.

Jazyková charakteristika povídky Otloukánek

Tyto texty jsou od vulgarismů oproštěny. S rodiči prostě komunikujeme poměrně slušně, navíc psaný text si udržuje značnou formálnost, i když píšeme hovorovým jazykem.

Od: houzvickova25@volny.cz
Komu: rajce@gmail.com
Předmětt: Fwd:Fwd:Stoprocentně to zabírá!
14.května 2009, 21:04
Ahoj Jirko!
To mě moc mrzí. Ber to tak, ž jsou to zatím jen děti, který nedospěly. Na rozdíl od tebe. Ty jsi úplně jinde, a proto se tě snaží ztrapnit. Na to ale zvysoka kašli! Pro zvýšení nálady posílám mailík, co jsem dostala včera tady v práci od své kolegyně. Prej to zkusila a fakt to zabralo! Tak jsem zvědavá, jestli to pomůže tobě.
A s oblékáním si nelam hlavu. To, že nemáš samé značkové oblečení za několik tisíc, přece ještě neznamená, že ti to v něm nesluší, ne?
Mamka

Všimněte si také grafické stránky textu. Opravdu do vypadá jako e-mailová zpráva včetně záhlaví.
Hovorová čeština: děti, který nedospěly, mailík (současná tendence ke zdrobnělinám)
frazeologismy: jsi úplně jinde, kašli na to zvysoka
obecná čeština: prej

Poprvé - povídka 4

Složitě komponovaná povídka. Hlavním hrdinou je Květák, který spěchá za svou milou - vychovatelkou z jiného pavilonu. Potřebuje k tomu překonat řadu překážek. Nejprve na chodbě potkává své spolubydlící, kteří po nočním klidu stejně jako on nejsou v posteli.

Pak je změna typu písma a přichází text, ve kterém se přesouváme hodně do budoucnosti. Květák si hraje s kluky s hakysákem a ti se ho vyptávají, jak dopadlo jeho včerejší rande. Nechce se o tom bavit.

Znovu jsme zpět na Květákově cestě. Nemůže jet výtahem, výtah by byl v noci moc slyšet a nikdo přece nemá být v noci mimo pokoj. Jde tedy po schodech pěšky. Je to hodně napínavé.

Změna typu písma. Jsme v minulosti. Květák je zcela opilý, je rád, že se doklopýtal do pokoje. Tam Rajče píše e-mail mámě. Květák nestihne otevřít okno a vyzvrací se na topení. Rajče je naštvaný. Květák lehne a usne.

A jsme zpět na Květákově cestě za milou. Na chodbě cestou k vrátnici potká divného týpka, který se objevuje v každé povídce a je považován za zloděje či úchyláka. Musí spěchat. Blíží se nejhorší část cesty - přechod z jednoho pavilonu do druhého.

Změna typu písma. Jsme zase v minulosti. Květák opět vyloudil z Rajčete večeři, ale ten se zrovna domlouval s Honzou Jelínkem na společné hře a Honzovi se Květákovo loudění nelíbilo, vše skončilo roztržkou a hádkou.

Opět Květákova cesta. Musí překonat vrátnou. Pomůže mu Peří. Kluk, který odláká vrátnou, protože se s ní dá do řeči - jde pozdě domů a ona ho benevolentně pustí, aniž by tušila, že vše je jen zastírací manévr, aby mohl Květák nepozorovatelně proklouznout kolem vrátnice.

Změna typu písma, minulost. Květák prosí Peří, aby mu pomohl večer projít kolem vrátnice. Něco za to ale chce. Jídlo. Květák souhlasí.

A jsme zase na cestě. Teď musí překonat 6 pater dívčího pavilonu.

Minulost. Květák vykrádá skřínku svého spolubydlícího Rajčete. Narafičí to tak, aby měl alibi.

Už je v konečném sedmém patře. Je šťastný, že to zvládl, na chodbě ale neočekávaně potká děvčata. Když zapadne do místnosti své milované, musí se schovat. Dívka jde za vychovatelkou oznámit, že potkala na chodbě kluka. Vychovatelka - Zora - ji pošle spát.

Na závěr opět změna písma. Květák a Zora jsou spolu v čajovně. Snaží se být neviditelní, zvlášť Zora má problém s tím, že se nemůže ke své lásce přiznat.

Jazyková charakteristika povídky Poprvé

Záleží na tom, kdo mluví. Rozhovor Květáka s Peřím patří mezi vulgárnější části knihy, milostný rozhovor Květáka a Zory vulgarismy neobsahuje, je psán spisovnou hovorovou češtinou.

Privát - povídka 5

Povídka má v úvodu facebookový profil Kuřete. Hanka, aneb Kuře, na facebooku oznamuje, že má intru plné zuby a že hledá s Honzou Jelínkem a Bárou Kousavou privát. Následují komentáře včetně komentáře jednoho z rodičů.

Pak začíná děj samotné povídky, který je zapsán z pohledu jednotlivých dívek. První je Kuře. Hanka přichází na schůzku s vychovatelkou. Pozdě. Vychovatelka chce, aby dívky z její skupiny se setkávaly a mluvily spolu. Nyní řeší neznámého kluka s kapucí, kterého potkaly na chodbě. Mají na mysli Květáka, který se tam toulal za svou láskou. Kuře je viděla v zapadlé hospodě v Křimicích, nic ale neřekne.

Další část povídky si přečteme z pohledu Báry. Bára, Sofie, Kuře a Honza jsou v klubu, popíjejí. Bára si Honzu prohlíží, oceňuje ho a sleduje také Kuře, jak je drsná, sprostě mluví. Honza je moc spokojený, dostal od čtvrťáků všechny řešené testy z fyziky, učení bude hračka. Debatují o privátu, Kuře píše status na facebook, přemýšlejí, koho by vzaly s sebou. Ukazuje se, že nejsou všechny skutečné kamarádky. Hanka na jednu stranu chce mít své soukromí, na druhou stranu ho chce mít také každý další. Jak může být každý sám a přitom společně. Začínají první rozpory.

Další část z pohledu Katky. Katku nikdo do privátu nepřizval. Všimla si toho. Debatuje o svém postavení se Sofií, svojí spolubydlící. Rozhodnou se, že se k holkám přidají. Katka je akční, hned vyhledá na internetu vhodnou nabídku. A jdou za Andreou.

Pokračujeme z pohledu Andrey. Katka se Sofií přizvou Andreu do privátu. Když jich bude víc, bude to přece levnější. A tak jdou za ostatními. A jsou ve hře, jak si přály.

Povídka končí z pohledu Sofie. Zvoní na dveře bytu slepé paní, která hledá nájemnice. Holky se cítí zvláštně, ještě nikdy nevybíraly byt. Ale pak se najednou začnou hádat, každá chce stejný pokoj. Nakonec si paní vybere Sofii jako tu, která bude vybírat nájem a o vše se starat. Sofie musí rozhodnout spor děvčat a Kuře to už neunese. Byla to přece ona, kdo si stěhování vymyslel, ale najednou o ní rozhodují jiní. Rozbije stařence spoustu nádobí a uraženě odejde. Stařenka se nezlobí, vypadá to, že závidí Kuřeti její jedinečnost. Akce privát tím skončila.

Vychna - povídka 6

V této povídce jsou hlavními hrdinkami samy vychovatelky. Především Ludmila Barková. Má své starosti. Zapisuje do knihy vše o své skupině. Přijímá novou studentku, nostalgicky vzpomíná. Pak si pustí seriál v televizi a prožívá všechny dojemné scény. Přijde za ní kolegyně Helenka. Diskutují o starším studentovi, který se motá po chodbách. Rozhodnou se, že tuto záležitost budou řešit na společné schůzi. Když jde v noci domů, má pocit, že ji někdo sleduje. stejná postava jako ta, která chodí v noci po chodbách. O pár dnů později se totéž stane další vychovatelce. Na společné schůzi nic nevyřeší, ale Ludmila se dostane do pokoje pro hosty a tam najde cizí věc a občanku. Zřejmě toho chlapce. Než to stihne někomu říct, zjistí, že v jejím pokoji hoří a je tam nápis: "Prozraď mě a takhle dopadne i tvůj byl včetně Rockyho." Nikomu nic neřekne, po dvou letech dá výpověď.

Hvězdná živnost - povídka 7

Začíná anglickým manifestem profesionálního hraní PC her. To je také hlavní téma celé povídky. Drago a Fejky mají oba rádi počítačové hry. Fejky se zabere do hraní tak, že se během půl roku propracuje do nejvyššího levelu. A pak dostane nabídku stát se profesionálním hráčem. Ukáže se ale, že si z něj někdo vystřelil. A to Fejky opravdu jen hrál - propadá ve škole, nejí, půjčuje si peníze.

Po koleji na intr - povídka 8

Vracíme se do roku 1982. Honzův otec, Petr Jelínek, jede na internát přeplněným vlakem. Ve vlaku na něj čeká jeho kamarád, drží mu místo v kupé, protože jinak je vlak zcela přeplněný. Diskutují. Povídka je rozdělena podle zastávek vlaku, některé jsou ovšem vynechané. Je tu několik zajímavých dnes už historických postřehů, například vjem zcela jiného ovzduší, které měla kdysi Plzeň oproti například Mariánským Lázním.

Ubytovačka - povídka 9

Domnívám se, že se jedná o nejlepší povídku celé knihy. Jejím vypravěčem je ukrajinský dělník, absolvent doněcké konzervatoře Sergeje Prokofjeva. V Plzni pracuje na stavbě. Na víkend je ubytovaný v pokoji Honzy. Je to levné. Slyší z vedlejšího pokoje hádku a nakonec se ujme osamělé ženy, která plakala. Přijela na plavecké závody, ale nyní se z telefonu dozvěděla, že místo ní nastoupí někdo jiný. Hraje jí na housle.

Druhý den si jí všiml, když pracoval s dělníky na slovanském bazénu. Seděla na lavičce a plakala. Večer ji potkal ve sprše, neuvědomil si, že sprcha je společná, styděla se. Také on se styděl. Druhý den byla neděle. Nakoupil různé věci a vytvořil pro ženu skvostný stůl. Pozval ji k sobě. Povídali si a nakonec spolu zůstali přes noc.

Jazyková charakteristika povídky Ubytovačka

Víte, v mém věku to není běžné. Já zažil důže věcí, ale ščo budu nervózní z mlodé blond holky, to já nečekav. Já dýchal. Dlúhý dech já nutil. Z hlúbky. A pak já šel na koridor a zaklepal na dvere. Dvere otevrely, já mav štěstí, zrovna balila. Asi chtěla jet zpátky domu dryve, ščo sportovní závod nevyšel. Já jí ihned omlúval. A žykl jí, že za to pro ní mám malý dárek, který jí potěšil. Ona čekala, že já měl dárek někde v kapse, ale já jí ukázal k sobě do pokoje. Ona na chvíli nevedela. A všude kolem bylo trapno. Já myslyv, ščo ona mne možná bojí. Já nevymyslel nic jiného, než jí dal své klíče od mého pokoje. Ona je neprijala. Možná pochopila, na co já myslel. A šla ke mne.

Obsahem je text velmi něžnou sondou do mysli dospělého muže vykořeněného ze své země a své kultury, který je nucen kvůli výdělku žít odděleně od svých přátel a své rodiny v cizí zemi. Jazykově se pak ocitáme v řeči přistěhovalce, která se češtině jen podobá. Obsahuje počeštěné výrazy mateřského jazyka - ščo, mlodé, myslyv ... Stejně tak chybné ohýbání, záměny sloves zvratných, slovesné vazby a další: dvere otevrely, ona mne bojí atd. Dlúhý dech místo hluboké nádechy a podobně.

Vrahové času - povídka 10

Je noc, všichni by měli spát. Místo toho se sešli Charvát, Šaman a Votep na pokoji u Charváta a hrají hry. Přitom si zahulí. A Charvát vypráví historky spojené s hulením. V závěru se klukům přizná, že to byl on, kdo kdysi prozradil, jak to bylo s pomalovaným výtahem.

Sladké sny - povídka 11

Tato kapitola je napsaná jako šílený sen, který je tak šílený, až si jednotliví aktéři uvědomí, že to jsou také jejich sny. Šílené.

Mazák - povídka 12

Tato kapitola je napsaná červenou tužkou. Honza Jelínek odchází z pokoje, naposledy, odmaturoval, vypočítané testy z fyziky tajně zastrčil pod dveře k druhákům a odchází pryč. Venku potkává staršího týpka, kterého už někde viděl. Je to onen tajemný student courající se v noci po chodbách. Jenže zjistí, že to je autor. Že si Honzu vymyslel a vše, co Honza prožil a co říká, je jeho práce. Honza mu vynadá, proč o něm rozhlašoval, že se dal na drogy, když přece dostudoval s vyznamenáním. Jejich rozhovor je zajímavý:

"Ty mě ovládáš?"
"Jen do jistý míry."
"Aha... Takže žádná vejška nebude?"
"Ne v týhle knize, promiň."
Honza se uhodí pěstí do stehna. "Do prdele." Začne slzet, ale nenatahuje. Snaží se ovládnout. "To už je to všechno pryč? Dál nic."
"Ty sis neužil?"
"Já nevím. Užil?"
"Proč se ptáš mě? Tohle je prostor pro tvoji pravdivou repliku, ne pro moji domněnku."
"Asi jo... Asi užil."
"Nebude se ti stýskat po intru?"